V tomto příběhu
„Kolik toho oleje máš?“
Tu otázku si pamatuji dodnes. Položil mi ji veterinář v Plovdivu, když jsem za ním přišel podruhé. Při první návštěvě jsem mu vyprávěl, čím jsem prošel, a nechal mu trochu svého CBD oleje i s veškerou dokumentací.
Pro mě to byl jeden z nejhezčích okamžiků v celém příběhu Cannapopolis. Po letech práce, půjček a pokusů, které končily ztrátou, jsem konečně viděl možnost, jak se posunout dál.
Do té doby jsem se dostal i do situace, kdy jsem neměl na účty. Zůstala mi sklizeň, kterou se mi roky nedařilo prodat. Stal jsem se otcem právě ve chvíli, kdy jsem na tom byl finančně nejhůř. A zadržela mě policie. Dvakrát.
Abych vysvětlil, proč pro mě ta otázka tolik znamenala, musím se vrátit na začátek.
2020: chyba, kterou to všechno začalo
Na začátku roku 2020 mě policie zadržela kvůli pěstování marihuany. Dělal jsem to nelegálně. Byla to moje chyba a nesl jsem za ni odpovědnost.
Mluvím o tom otevřeně, protože právě tady začíná skutečný příběh Cannapopolis.
Během výslechů jsem poprvé slyšel, že i v Bulharsku existuje legální způsob, jak pěstovat konopí s nízkým obsahem THC. Ano, čtete správně. Sami policisté mi otevřeli oči: své dovednosti můžu využít k něčemu dobrému a v souladu se zákonem. Do té doby mě to ani nenapadlo. Pamatuji si, jak moc mě ta možnost překvapila.
Nevěděl jsem, co dál. Dostal jsem se do vážných problémů a nejlépe jsem uměl právě pěstovat tuhle rostlinu. Začal jsem přemýšlet, jak své zkušenosti využít jinak. Chtěl jsem dát svůj život do pořádku a vytvořit něco, na co bych mohl být hrdý. Chtěl jsem, aby to, co umím, bylo lidem k užitku. Zkrátka jsem chtěl, aby moje práce i můj život měly smysl.
Začal jsem číst, ptát se a hledat lidi, kteří mi vysvětlí pravidla. Nikdy nezapomenu, jak jsem zavolal na bulharské ministerstvo zemědělství, aby mi celý postup vysvětlili krok za krokem. Čím dál víc mě zajímalo konopí a kanabidiol, známý jako CBD. Z hledání východiska se postupně stal konkrétní plán: zjistit, jaká povolení potřebuji k pěstování a jak na tom můžu postavit podnikání.
Získat povolení byla další překážka. Rodina a blízcí mě vždycky bezpodmínečně podporovali. Tentokrát mi otec pomohl i s jednou konkrétní věcí. Měl čistý trestní rejstřík a souhlasil, že mi pomůže se žádostí.
Když bylo povolení vydáno, pustil jsem se do práce.
Lidé, kteří při mně stáli
Když vyprávím o Cannapopolis, vždycky zmíním rodinu. Její podpora je velkou součástí příběhu a chci vysvětlit, co pro mě znamenala.
Blízcí mi dodali odvahu zkusit dát svůj život do pořádku. Manželka byla po mém boku celou dobu. Rodiče věřili, že svou prací dokážu vytvořit něco smysluplného, i když jsem jim ještě neměl co ukázat.
Pěstoval jsem konopí s nízkým obsahem THC, pod 0,2 %. Práci na poli jsem vedl já. Když jsem potřeboval pomoc, najímal jsem lidi a o rostliny jsme se starali společně. Odpovědnost za sklizeň a za rozhodování ale byla moje.
Tehdy jsem věřil, že když vypěstuji dobrou úrodu, najdu pro ni i odbyt. Čekaly mě tři hrozné roky, než jsem pochopil, kolik toho v té představě chybělo. Jedno vám můžu říct: takovou cestu si člověk musí projít.
Sklizeň jsem měl. Odbyt ne. Celé roky.
První rok jsem strávil zjišťováním informací, vyřizováním dokumentů a přípravami: povolení, pozemek, peníze. Potom jsem dva roky po sobě pěstoval. Nenašel jsem odbyt ani pro první, ani pro druhou sklizeň. Další rok jsem už nepěstoval, ale dál jsem hledal východisko. Pořád se vracela stejná otázka: co mám s vypěstovanou úrodou dělat a proč je tak těžké ji přepravit, zpracovat a prodat?
Vložil jsem do toho všechny své peníze. Půjčoval jsem si od lidí, kteří mě znali a věřili mi. Měl jsem tuny suché rostlinné hmoty a za sebou obrovské množství práce. Jenže sklizeň se mi nedařilo prodat a získat zpátky to, co jsem do ní vložil. Tak uběhly roky 2020 až 2023: přípravami, pěstováním a hledáním cesty dál.
Takové podnikání vyžadovalo mnohem víc než umět pracovat na poli. Musel jsem se zorientovat v požadavcích na přepravu, zpracování a dokumentaci, najít vhodné partnery a dostat se k zákazníkům. Každý další krok vyžadoval čas a, což bylo těžší, další peníze.
Potkával jsem i lidi, kteří slibovali pomoc, ale nakonec mě vodili za nos nebo podvedli.
Musel jsem si najít druhou práci, abych mohl platit účty a uživit rodinu. Samozřejmě jsem dál hledal řešení pro sklizeň i pro celý projekt, do kterého jsem už tolik vložil. Tolik, že vzdát se prostě nepřipadalo v úvahu.
Právě v jednom z nejtěžších období se narodila moje dcera.
Stát se otcem je obrovská radost. U nás s ní ale přišlo i hodně starostí. Neměli jsme peníze právě tehdy, kdy jsme je nejvíc potřebovali. Už to doléhalo na celou moji rodinu a já si to každý den uvědomoval.
Manželka mě dál podporovala. Já dál hledal cestu ven. A když dnes vyprávím tenhle příběh, nechci zapomenout, kolik toho museli unést i lidé kolem mě.
Během těch let jsem se nepřestával učit. Absolvoval jsem kurzy v Learn Sativa, vzdělávací organizaci na Floridě zaměřené na konopí, a hledal způsoby, jak získané znalosti využít v praxi. Dáváte do toho čas i peníze, zkoušíte, děláte chyby a postupně zjišťujete, kolik se toho ještě musíte naučit.
Další ztráta na cestě k oleji
Postupně jsem dospěl k závěru, že musím najít způsob, jak svou sklizeň zpracovat na olej. Viděl jsem v tom šanci vytvořit hotový výrobek, za kterým si můžu stát, a začít prodávat.
Abych mohl nechat svou sklizeň zpracovat na CBD olej, musel jsem najít partnera mimo Bulharsko. Začal jsem zjišťovat možnosti v sousedních zemích.
Nejdřív jsem to zkusil v Rumunsku. Tam mě znovu zadrželi kvůli podezření, že převážím marihuanu. Zajistili také dodávku a sklizeň, kterou jsem v ní vezl.
Po rozboru nákladu mě propustili. Bohužel jsem odjel bez dodávky a bez sklizně. Obojí zůstalo zajištěné jako důkaz v té věci.
Těžko se mi popisuje, jak jsem se cítil. Hledal jsem způsob, jak udělat další krok, a zase jsem se vracel domů s obrovskou ztrátou. Po letech úsilí a finančních problémů.
Rodiče už si začínali říkat, jestli jsem se nezbláznil, když se té myšlenky pořád držím. Dnes o tom dokážu mluvit s úsměvem, ale chápu, proč měli strach. Zvenčí asi bylo těžké vidět, kam to celé směřuje.
Někdy to i mně připomínalo hazard: půjčíte si peníze, vložíte je do dalšího pokusu s nadějí, že tentokrát to vyjde, a prohrajete. Pak znovu. A znovu.
Věděl jsem, jak vážná je situace, ale možnost vzdát to pro mě nějak neexistovala. Proto jsem navzdory všemu dál hledal firmu, která by moji sklizeň zpracovala.
Řecko: poslední pokus, který jsem si mohl dovolit
Našel jsem v Řecku firmu, která se zabývala právě takovou extrakcí.
Byla to poslední šance, kterou jsem si mohl dovolit. Na další pokus jsem neměl peníze. Znovu jsem musel požádat kamaráda o půjčku. Znovu mi někdo musel důvěřovat, navzdory všemu, co už se stalo.
Rozhodl se mi pomoct.
Připravil jsem zhruba sto kilogramů suché rostlinné hmoty a vyrazil do Řecka. Tentokrát jsem bez problémů přejel hranici a dorazil do firmy. Surovinu přijali ke zpracování.
Pamatuji si, jak mě překvapilo, že všechno proběhlo tak obyčejně. Po tolika překážkách jsem konečně našel lidi, kteří dokázali udělat přesně to, co jsem potřeboval. Tehdy jsem se snad poprvé v životě bál mít radost.
Když jsem po těch všech letech konečně dostal olej ze své sklizně, byl jsem opravdu šťastný. Viděl jsem výsledek dalšího velkého kroku. Květy konopí, o které jsem se staral, se podařilo zpracovat. Měl jsem olej bohatý na kanabidiol, kterému jsem hodně věřil.
Samozřejmě mě čekala další práce: dokumenty, příprava výrobku na prodej, nové výdaje. Pořád jsem musel najít zákazníky. Tentokrát jsem ale alespoň měl s čím za nimi jít.
„Kolik toho oleje máš?“
Při hledání zákazníků jsem potkal člověka, který mi poradil, abych zašel na veterinární kliniky a promluvil si s tamními lékaři.
Poslechl jsem ho. Zašel jsem na velkou veterinární kliniku ve svém městě, v Plovdivu. Jednomu z lékařů jsem vyprávěl, jak jsem začínal, čím jsem prošel a co se mi podařilo vyrobit. Nechal jsem mu trochu oleje jako dárek.
Při další návštěvě padla otázka, kterou jsem tenhle příběh začal:
„Kolik toho oleje máš?“
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Po tak dlouhé době, kdy jsem se snažil vysvětlovat svůj nápad a hledat pro něj cestu, se někdo konkrétně zajímal o můj výrobek.
To setkání mi ukázalo směr. Začal jsem oslovovat veterináře i v dalších městech. Postupně jsem navazoval kontakty a nacházel zákazníky. Později jsem svou práci představoval také lékárnám, klinikám, obchodům a dalším firmám.
Všechno se rozvíjelo pomalu. Je to specifický výrobek. Přišel jsem, představil se, vyprávěl a odpovídal na otázky. Učil jsem se prodávat a budovat vztahy s lidmi. Za každou další příležitostí byla další práce.
Tak si značka Cannapopolis začala nacházet své místo.
Kde jsem dnes a proč pokračuji
Dnes spolupracuji se zákazníky z celé Evropy a troufám si říct, že na trhu s CBD produkty dokážeme obstát. Chci firmu rozvinout do celého světa. A podaří se mi to. Nabízím CBD olej v malých baleních i ve větším množství pro obchodní partnery. Dál rozvíjím Cannapopolis a učím se, jak to dělat lépe.
Jsem hrdý na cestu, kterou jsem prošel. Vím, kde jsem začínal a kolik lidí mi pomohlo dostat se až sem. Jsem jim za to nesmírně vděčný.
Kvalita je pro mě osobní odpovědnost, protože vím, kolik práce stojí za surovinou. Tenhle přístup si chci zachovat i dál: znát svůj výrobek, mluvit o něm poctivě a jednat férově s lidmi, kteří mi důvěřují.
Moje první chyba zůstává součástí mého života. Po ní jsem ale měl na výběr, co udělám dál. Trvalo to roky, stálo to hodně a dotklo se to lidí, které mám rád. Jsem vděčný, že při mně stáli, když jsem hledal svůj směr.
Stálo to za to? Pro mě ano.
Příběh Cannapopolis pokračuje. A já na něm dál pracuji.
Děkuji, že jste si našli čas poznat člověka, který za tím jménem stojí. Pokud vás můj příběh oslovil, podělte se o něj s někým blízkým. Věřím, že v něm můžete najít něco i pro svou vlastní cestu. A pokud mi chcete něco říct nebo se zeptat na to, čím jsem prošel, napište mi. Rád odpovím.
A pokud někdy budete potřebovat olej s kanabidiolem (CBD), myslím, že vám můžu pomoct.
Děkuji za komentář.
Komentáře
Načítání komentářů…